Ferdinand Peroutka a „Hitler gentleman“.

Soudy pokračují i v současnosti

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Ferdinand Peroutka byl nepochybně žurnalista velkého formátu. Jeho 4svazkové „Budování státu v letech 1918 – 1922“ patří k české novinářské klasice a slouží jako zdroj nepomíjivé dobové dokumentace. Avšak militantní nástup německého fašismu ho svedl na nesprávnou cestu. Peroutka jako novinář si vypracoval zvláštní pojetí realismu, s kterým přistupoval k poznání a hodnocení skutečnosti. Domníval se, že je nutno přizpůsobit se nově vzniklým faktům, respektovat nové podmínky, okolnosti, situace. Smířit se s nově vzniklou realitou, s daností, která je nezměnitelná. Nestavět se proti ní, nevést žádný odboj. Ani domácí ani zahraniční. Jen v rámci nové skutečnosti je možno podle jeho mínění usilovat o některou její korekci.

F. X. Šalda odmítl Peroutkovo pojetí realismu, které petrifikuje vzniklá fakta jako danosti a vyřazuje kritické ideje a perspektivní vize z reality. Nevíra v možnost změny vede pak k oportunismu, utilitarismu, kolaboraci.

A na této kluzké půdě se Ferdinand Peroutka za „druhé“ republiky vlivem Mnichovských dohod skutečně octl. V tisku poukazoval na „nutnost loajální spolupráce s Němci“, předpokládal „gentlemanský postup německého národa vůči slabším“, zdůrazňoval „německou benevolenci“, uznával „velikost německého vůdce, Adolfa Hitlera“ a nepochyboval, že „němečtí vůdčí představitelé drží slovo.“ Skutečnost ovšem byla jiná, Peroutka se ve svém loajálním očekávání trpce zklamal, ba nevyhnul se ani koncentračnímu táboru.

Prezident Miloš Zeman si před několika léty vzpomněl, že kdesi četl Peroutkův článek „Hitler jako gentleman.“ Rozpoutalo to bouřlivý svár jeho odpůrců a přívrženců. Došlo až na soudní žalobu. Jaké jsou závěry sporu? Článek uvedeného názvu se dosud nenašel. Ale jiné články, z kterých jsme právě citovali, dokládají, že Peroutka skutečně mluvil o „gentlemanském“ postupu nejen Adolfa Hitlera jako jednotlivce, ale německých tehdejších vůdčích představitelů vůbec. Nemyslím,že název článku váží více a že má větší význam než jeho obsah, tím spíše, že obsah může být uveřejněn třeba i pod jiným titulem. Vzpomínka prezidenta Zemana na scestné pomnichovské Peroutkovo pojetí skutečnosti byla po obsahové stránce potvrzena jako správná. I soudně. Žalobci nepřestávají však brojit soudně proti presidentu Zemanovi. Tváří se, že jde jen o několik slov názvu, která dosud nebyla nalezena, nikoli o obsah několika článků, který je plně doložen.

O pohnutém životě F.Peroutky a o jeho dalším hledání i o dalších omylech lze se dočíst ve studii Milana Otáhala, „Ferdinand Peroutka, muž přítomnosti.“ In“ Slovo k historii č.33. Praha, Melantrich 1992.